45. výročí KCHVO - výstava na Zámku Ohrada 11.9.2011

Spánkový deficit z posledního víkendu je zažehnán, je čas napsat pár řádků...

Celá naše rodinka se už dlouho dopředu těšila nejen na samotnou výstavu, ale hlavně na partu lidí, se kterými jsme měli trávit společný večer na zámku Orada u Českých Budějovic. Naše sestava o 4 lidech a 2 psech dorazila v sobotu do kempu Bezdrev kolem 5.h příjemně naladěná. Kemp i po sezoně nezel prázdnotou. Pobíhalo po něm vesele několik výmaráků nejrůznějšího věku, zatímco pánečci ochutnávali Budvárek v místím stánku:). Vyrazili jsme pěšky na zámek Ohrada, který jsme měli asi 2km.

Vychytali jsme zrovna čas, kdy bylo čerstvě po vyhlášení výsledků 3. ročníku memoriálu Roberta Jakoubka, ale slavnostní raut ještě nezačal. Tento čas jsme věnovali kritice nedostatku míst k sezení na nádvoří, kde měla hrát živá hudba :).

Ochutnali jsme něco málo zvěřinových specialit a věnovali se zábavě. Ta se celkem slušně rozjela i na promočeném trávníku nádvoří. Na Gabku asi dobře působila rozlévaná vodka, protože si ani nevšimla, že jsem se po 10 letech aktivně účastnil tance:-D. Vysekl jsem pár koleček i s ní a celkem brzo se šlo spát.

Ráno jsme se probudili do nádherného dne (bez bolehlavu) a šli jsme na zahájení a následně do výstavních kruhů...

Naši třídu PRACOVNÍ, ve které bylo dalších 6 fen, posuzoval slovenský sudí p.Jursa. To nám nahnalo strach, protože jsme celou dobu posuzování předchozích skupin nebyli schopni odhadnout jeho vkus. Strach se ukázal zbytečným po prvním kolečku... Gabka s Azzis byli pobídnuti k přesunutí se z 4. pozice na 1., což vždy značí dobrou zprávu:). Když jsi odnášeli titul V1-CAC, byl jsem upřímně dojatý. Naše druhá klubovka a na ní druhý CAC...

Gábinu s naší finalistkou jsem poslal k vodě (napojit psa a oddychnout si) a sám se šel zklidnit do ZOO, která sousedila se zámkem. Ani nevím, jestli tam byla zvířata. Proletěl jsem jí jako namydlený blesk :-D.

Po obědové přestávce začal přímo na nádvoří finálový nervák. Posuzování šlo celkem rychle od junior handlingu přes dlouhosrsté výmary až k našim kraťasům. Po pravdě, ani jedné z mojich slečen (Gabrielka a Ázka;-)) jsem nevěřil. Ázza, která se s námi zúčastnila sobotního mecheche, toho měla očividně plné zuby a z Gabky ve 30°C hicu teklo jak z prasklého potrubí :).

O to víc oběma gratuluju k přiznanému titulu KLUBOVÝ VÍTĚZ!!!

Domů jsme si krom pohárů a titulů odvezli parádní náladu, kterou nám až včera pokazilo Ázčino zranění v podobě několikacentimertové tržné rány na lokti. No jo... to je ta naše skupina pracovní a tréning nahánění v rákosí na blížící se všestranky, které teď nejspíš musíme vypustit:-(...